Mikroučení: strategie pro trvalý profesní rozvoj

Vymezili jsme mikroučení jako „pragmatickou inovaci“ pro celoživotní učení díky jeho schopnosti podporovat flexibilní učení, které lze snadno zařadit do každodenních aktivit při zohlednění individuálních cílů a potřeb vzdělávání.

V prvé řadě zkoumáme koncepty mikroobsahu a mikroučení v kontextu Webu 2.0, sociálního softwaru, e-learningu 2.0, osobního učebního prostředí, jakož i učení neformálního a na pracovišti s tím, že sledujeme jejich inovativní přístupy v oblasti celoživotního učení a posuzujeme potřeby současných uživatelů internetu. Poté identifikujeme základní principy a rozlišujeme dva hlavní aspekty didaktického modelu, tj. model mikroobsahu a model mikrovzdělávacích aktivit. Následuje prezentace deseti klíčových charakteristických rysů, jejichž definování nám napomohlo lépe odlišit mikroučení od tradičnějších forem e-learningu, jako je vzdělávání na internetu, označovaných jako „makroučení“.

Po celkovém přehledu ilustrujeme, jak může mikroučení překlenutím rozdílnosti mezi formálním a neformálním učením přispět k celoživotnímu učení, a prezentujeme případovou studii se scénářem mikroučení. Domníváme se, že mikroobsah a mikroučení podporované Webem 2.0 jsou reálným řešením pro současné, rychlým tempem se vyvíjející a víceúlohové formy vzdělávání a práce. Mikroučení koexistující s formálním vzděláváním a zakotvené do on-line komunit má dostatečný potenciál, aby posílilo trvalý profesní rozvoj.